Tag Archives: krajina

Dřevíčská senoseč ’11

Po práci koláče

Po práci koláče

I buřinu je třeba pokositi

I buřinu je třeba pokositi

Š. v zápřahu

Š. v zápřahu

Takto to dopadá, když se zadaří

Takto to dopadá, když se zadaří

Filipovy ovce nejsou vybíravé... (posekáno týden předtím lištovou sekačkou)

Filipovy ovce nejsou vybíravé... (posekáno týden předtím lištovou sekačkou)

Šéf - alias Fiňák - rozděluje rady a moudra do života - jeho projev je uhrančivý

Šéf - alias Fiňák - rozděluje rady a moudra do života - jeho projev je uhrančivý

Akorát na Š. si nepřišel, ten upřednostňuje řeč stébel

Akorát na Š. si nepřišel, ten upřednostňuje řeč stébel

Toto sečko je vele vtipné, berušky rychle pryč

Toto sečko je vele vtipné, berušky rychle pryč

Vyklizeno

Vyklizeno

K.: Dá to Zelenáč? F.: Musí. Jezdí na gastroolej a je to meďour. Navíc, naposledy tudy jel 20 tunový jeřáb a dal to. K.: No jo, ale ten měl odmontovatelné patky. T.: Nohy do zaječích!

K.: Dá to Zelenáč? F.: Musí. Jezdí na gastroolej a je to meďour. Navíc, naposledy tudy jel 20 tunový jeřáb a dal to. K.: No jo, ale ten měl odmontovatelné patky. T.: Nohy do zaječích!

Pomáhají zde i malé Japonečky

Pomáhají zde i malé Japonečky

Děvčata, hlavně ať vám nepodjede noha

Děvčata, hlavně ať vám nepodjede noha

Tož takovýto napalm zde byl původně

Tož takovýto napalm zde byl původně

A bylo to pro výhled do krajiny

A bylo to pro výhled do krajiny

Cesta zarůstá a tak se posouvá

Cesta zarůstá a tak se posouvá

Občerstvovací zátiší

Občerstvovací zátiší

V průběhu, předěl je zjevný

V průběhu, předěl je zjevný

K obědu dnes podáváme: verky, vercajky, nářadí, nástroje, přístroje, pomůcky, ...

K obědu dnes podáváme: verky, vercajky, nářadí, nástroje, přístroje, pomůcky, ...

Poklad

Poklad

Mistři kováři diskutují s kosířským učedníkem o tajemství naklepávání kosy

Mistři kováři diskutují s kosířským učedníkem o tajemství naklepávání kosy

Došlo i na pověstný guláš (základ je dobrá čabajka, hodně papriky, cibule, rajčata, ...)

Došlo i na pověstný guláš (základ je dobrá čabajka, hodně papriky, cibule, rajčata, ...)

Reklamy

1 komentář

Filed under kosení, Všehršel

Václav Cílek: „Čeká nás krize, která bude trvat 30-40 let a během které dojde k velké přestavbě světa“

Lidi, jak já často přednáším na venkově nebo na malých městech, do dneška hodně cítí s půdou. Já myslím, že takový ten vztah, který vzniká tím, že když se něčeho dotýkáte, třeba dřeva nebo právě té hlíny, když se toho dotýkáte dvacet let, tak to prostě potom už máte rádi. Pak se to stane součástí vašeho života a ožije ve vás to, jak třeba na venkově před 2. světovou válkou se půda neprodávala. Kdo prodal půdu, to už byl ten nejhorší vyděděnec. To už byl ztracenec, který nezvládl svůj vlastní život, protože půda bylo to, co dávalo obživu.

A tahlecta doba, i když to teďka vypadá nepravděpodobně, se hrozně rychle může vrátit, protože počet lidí roste, počet zemědělské půdy neroste, spíše ubývá. Stačí poměrně malá klimatická změna, několikaleté sucho nebo trošku jiný chod počasí po dobu několika let a budou ohroženy dodávky potravin pro část lidstva. Zejména takový zranitelný je jihovýchodní monzun, který zásobuje vláhou a tím pádem potravinami Čínu, Indii a značnou část světa. Ten, když nepřijde, protože je v jeho zvyku, přirozeném cyklu teda, čas od času nechodit, tak relativně bohatí Číňani vlastně vykoupí u nás potraviny a my jim je rádi prodáme, protože na tom hrozně vyděláme, a pak v té druhé fázi dojde k rozkolísání cen a my sami třeba ty potraviny mít nebudeme. Takže já se doopravdy a zcela vážně bojím toho, čeho se dneska nebojí prakticky nikdo, tzn. potravinové krize. A část té potravinové krize může být velmi jednoduše vázána na jev, kterému se říká ropný zlom nebo ropný vrchol. To je období, kdy dochází k největší těžbě, tzn. k vrcholu těžby ropy. A od toho zlomu nebo od toho maximálního bodu ta těžba už jenom klesá.

My dneska do toho zemědělství dáváme zhruba tak desetkrát tolik energie, než získáváme, zatímco dříve to zemědělství naopak tu energii produkovalo. Tzn. je tady úzká vazba mezi cenami vložené energie na osiva, na hnojiva, na herbicidy, na pesticidy a ziskem potravin. Tak já nevím teda, co čeká možná ještě nás, možná příští generaci, ale rozhodně problémy s ropou jednou nastat musí, protože i podle těch docela optimistických zpráv ropy máme zhruba na šedesát nebo sedmdesát let, při současné úrovni spotřeby, ale ta spotřeba trošku roste. Rozhodně ten život neproběhne tak, jakože budeme těžit ropu furt, co to dá, a pak se probudíme a druhý den nebude. Dávno předtím, já si myslím, že už do 3-5 let nás můžou čekat velké fluktuace právě cen ropy, které mohou rozkolísat svět, jaký jsme znali.

Vlastně tím od té krajiny já se dostávám hodně k povaze tohohlectoho světa. Já když řeknu pár věcí, které jsou teď samozřejmé, tak to bude mnohem jasnější. Před dvěma lety bylo Irsko náš největší vzor. Ekonomika rostla jako ďábel. To byl prostě keltský tygr. Před několika měsíci se začalo mluvit o tom, jak se Irové dostali do ekonomických problémů, ale jsou hrdí, že si pomůžou. Před třemi nedělemi Irové odmítli jakoukoliv pomoc, před dvěma nedělemiji prostě přijali, ale prohlásili, že nesáhnou na daně. Před týdnem ty daně prostě zvýšili. Včera jim byl snížený rating asi o tři stupně dolů, vypadá to, že země prostě spěje ke krachu. A to jsou chytří lidi, nám podobní, pracovití a během období dvou let prodělali cestu v podstatě od vrcholu světové ekonomiky až v podstatě po odpad světové ekonomiky.

Další věc, která mě hrozně zaujala a vlastně znervóznila, je maďarská vláda, která se najednou rozhodla převést penzijní fondy pod svá křídla a de facto je rozpustit v dluzích. Maďaři od roku 98 si museli šetřit na penzi. Tehdy z nějakých důvodů – tušíme, že byly korupční – si nesměli šetřit pro – jim to nenabídnul stát ale privátní fondy, tam jako bylo zajištěno. Teďka najednou přišla maďarská vláda s tím, že kdo neodezvdá peníze státu, tak ztratí nebo ze 70% ztratí možnost podílet se na penzijním systému. Jinými slovy je to něco jako měňová reforma z roku 1953, jenom je to trošku odlišné takovou tou sémantikou. Vypadá to tak, že maďarská vláda tyhlety peníze utratí během dalších 3-4 let, akorát jí budou stačit na tři roční vlastně dluhy penzijní reformy, a co bude za deset let, nikdo neví. A to je pravicová vláda, která není zase tak mentálně příliš vzdálená od nás. A já najednou vidím, že žijeme ve světě, kdy něco, co by bylo rozhořčeně odmítnuto vládou jako neskutečné a tak dál třeba před půl rokem, se hrozně rychle stává realitou.

Z tohohlectoho všeho já mám pocit velkého zneklidnění světa. Jako kdyby ze všech stran na mě útočily vlny strachu a obav. Nebo dokonce vlny takové, že už ten nový svět je už tady, nějaký, že jsme jsme si toho vlastně nevšimli. Jednak z toho mám starost o děti, o sebe, o vlastní penzi pochopitelně. Já myslím, že tady o těchto věcech je nutné mluvit, aby lidi za deset, za dvacet let věděli, čím jsme žili, protože už ta emoce, která byla před pěti nebo deseti rokama, je dneska už nedosažitelná. Takže vnímám ty vlny velké nejistoty maskované chladnou tváří, jak se šíří celou společností jako někdy v roce třeba 1935 nebo něco takového. Tím nechci říct, že nás čeká válka. Já si myslím, že nás čeká krize, která bude trvat jako většina podobných krizí 30-40 let, a že během této krize dojde k velké přestavbě světa.

Pro mě to představuje velké dilema, např. co učit. Protože když ten svět bude jinaží, nebo když už ten svět je jinačí, co máme učit. Dost se mi to vrací, aby děti měli zkušenost světa, památek, krajiny, zvířat. Aby byly propojeny, protože to doopravdy dodává nějaký klid, s tou tradicí, s tím, co bylo dřív a jak to bylo dřív. Hrozně moc mě pomáhá studium… Ne studium. To není studium. To je četba. Antické literatury; právě jsem dočetl těch, já nevím, šest svazků Tita Livia Dějiny od založení města, tedy města Říma. Přišlo mi to být hrozně podobné jako Hledání ztraceného času, protože jsem se postupně dostával na těch několika tisíci stránkách vlastně do takových zdánlivě zacyklených, opakujících se obrazů, bitev, revolucí, různých vzpour, a do toho jsou vždycky velké občanské ctnosti, vynikající císařové, skvělí vojevůdci, pak to zase pokazí prostě ten lid. A takhle se to celé prolívá. A řadu poznámek, které jsou obsažené v tomto textu, je možné vztáhnout k přítomnosti.

Já jsem hodně spekuloval nad takovými často projevovanými obavami, jak píší někdy v tom 2. století, že už ten Řím není, co býval, protože je v něm tak velké množství cizinců, že se ztrácí to původní vědomí toho Říma. Teďka my to bereme tak jako politicky korektně, že se jedná holt o ty cizince, že jsou horší, že bychom jim neměli dovolit, aby se tady usídlili. Ne. Ono se jedná o ty hodnoty. Ono se jedná o to, jestli ti cizinci přebírají hodnoty, které to město nebo ten stát vytvořily, takže to město nebo ten stát může dál pokračovat a vyvíjet se. Anebo jestli vnáší své hodnoty, které buďto jsou kompatibilní, to je třeba naše kultura a vietnamská může existovat myslím si velmi dobře jedna vedle druhé, protože Vietnamci jsou relativně loajální, nechtějí se sice moc mísit s tím českým světem, ale zároveň tvrdě pracují a rozvíjejí. To je příklad jiné kultury, ale kompatibilní. No, ale když si vezmeme lidi z Francie nebo Anglie s lidmi z Maroka nebo ze západní Afriky, tak jasně vnímáme, že to je kontrakultura. Že tito lidé mají jiné hodnoty, neříkám, jestli horší nebo lepší, prostě jiné, a že to oslabuje celek.

Pojďme z tohohlectoho vyprávění o povaze světa, který je znejistěný ekonomicky, který je znejistěný hodnotami, který v něčem připomíná možná Řím 2. nebo 3. století našeho letopočtu, se vlastně vrátit k nám. Výhled je poměrně optimistický, protože nějaké to jídlo bylo i za 1. i 2. světové války. To znamenená, nemyslím si, že nám půjde o život v téhle té transformaci, ale půjde o peníze a o nervy. Druhá věc, že nám vlastně zůstává hrozně moc krásných věcí. Co nám zůstává, je teda pro mě zejména zase ta krajina a knížky.

Částečný přepis pátého dílu pořadu Českého rozhlasu Osudy Václava Cílka, jehož zvuková stopa je k poslechu dostupná zde a všech pět dílů je dostupných zde (24.-29.4.2011).

1 komentář

Filed under Bonum communae et societae, Resilience, Ropný zlom (Peak Oil), Všehršel

Modraví

30. prosince 2009 – pozdní soumrak, někde v polích na Vrchovině, něco kilometrů od Rantířova…

Napsat komentář

Filed under Výtvar zračení