Category Archives: Výtvar zračení

Kosení Huť-Zásada (Jizerské hory – hřeben Černé Studnice) červenec 2011 a Bílé Karpaty – PR Bíle Potoky, PR Javorůvky a PR Dobšená

Zde v jemných záchytech Hanky Buddues nejprve letošní rok na Huti. A také článek Petry Pospěchové z Hospodářských novin o letošním kosení s Kosenkou, doprovozený věru povedenými fotografiemi Lukáše Bíby.

Zde

Zde

Vstavač

Vstavač
Vstavač

Vstavač

Rosnatka

Rosnatka

S vodou ze studánky

S vodou ze studánky

Takto to dopadá

Takto to dopadá

Ondřej v zapojení

Ondřej v zapojení

Štěpán a moje okabátovaná maličkost

 BÍLÉ POTOKY – VALAŠSKÉ KLOBOUKY – BÍLÉ KARPATY – ČERVENEC 2011

Slávek

Slávek v rozmachu

Lenka

Lenka

Mirek Janík

Mirek Janík

Lukáš mořeplavec

Lukáš mořeplavec

Mirek a Lenka se slivovicú

Mirek a Lenka se slivovicú

1 komentář

Filed under kosení, Přejato, Silva, Výtvar zračení

O resilienci

KOLIK NARUŠENÍ SYSTÉM VYDRŽÍTEORIE RESILIENCE MŮŽE DÍKY SVÝM KOŘENŮM V OBLASTI EKOLOGIE A VĚDY O SLOŽITOSTI PROMĚNIT KRIZI NA KATALYZÁTOR INOVACE.

V roce 1930 pověřil americký sběratel umění Albert Barnes Henri Matisse, aby pro jehosoukromou galerii v Merion poblíž Philadelphie vytvořil hlavní obraz. Matisse byl u vytržení: Pronajal si staré kino v Nice, kde v té době žil, a celý další rok strávil vytvářením díla, tanečního triptychu. S výsledkem byl spokojen. Ale poté, co dílo dorazilo do Merion, napsal Barnes Matissovi dopis, v němž mu vylíčil nešťastné nedopatření: jeho spolupracovníci špatně změřili rozměry, takže obraz na zeď galerie neseděl. Rozdíl ve velikosti byl nepatrný a Matisse mohl snadno triptych stočit tak, aby se vešel na zeď, byl to technický detail. Ale místo toho si pronajal kino na dalších 12 měsíců, aby vytvořil nový obraz o správných rozměrech. Navíc změnil významně koncepci, protože cítil, že bezduché opakování by nebylo skutečným umění, a účinně vytvořil zcela nový design. V průběhu přepracovávání díla, kdy experimentoval s formami, které by zachytily rytmické pohyby tanečníků, vymyslel i slavnou techniku „výstřižků“ (gouaches découpés), kterou později označil jako „malování nůžkami“. Matisse, ať už vědomě či nevědomě, proměnil chybu v příležitost pro vytvoření něčeho nového. Nový triptych nejen že potěšil Barnese, ale zároveň posloužil  jako stylistický výchozí bod pro ta Matissova díla, která se později stala nejobdivovanějšími.

Dokončení na blogu Resilience Now:

http://resiliencenow.wordpress.com/2011/04/22/o-resilienci/

Napsat komentář

Filed under Bonum communae et societae, Resilience, Výtvar zračení, Všehršel

Čas je řízení auta

Erich Kästner – Čas je řízení auta 

Města rostou. A ceny rostou.
Ten kdo má peníze, má také úvěr.
Účty se mluví a rozvážní mlčí.
Lidé v zámku. Lidé ve stávce.
Zeměkoule se otáčí.
A my se máme obrátit.

Čas je jako řízení auta.
Zatím co život letí kolem tebe.
Ministři často mluví o daňových propadech.
Kdo ví, jestli to myslí vážně?
Zeměkoule se otáčí.
Nejde to jen ve dvou.

Kupující kupují. A podporují obchodníky.
Peníze obíhají, jako kdyby to byla jejich povinnost.
Rostliny rostou. A továrny umírají.
Co bylo včera, dnes už je v troskách.
Zeměkoule se otáčí.
Ale to nevidíte…

Die Zeit fährt Auto

Die Städte wachsen. Und die Kurse steigen Wenn jemand Geld hat, hat er auch Kredit.
Die Konten reden. Die Bilanzen schweigen.
Die Menschen sperren aus. Die Menschen streiken.
Der Globus dreht sich. Und wir drehen uns mit.

Die Zeit fährt Auto. Doch kein Mensch kann lenken.
Das Leben fliegt wie ein Gehöft vorbei.
Minister sprechen oft vom Steuersenken.
Wer weiß, ob sie im Ernste daran denken?
Der Globus dreht sich und geht nicht entzwei.

Die Käufer kaufen. Und die Händler werben.
Das Geld kursiert, als sei das seine Pflicht.
Fabriken wachsen. Und Fabriken sterben.
Was gestern war, geht heute schon in Scherben.
Der Globus dreht sich. Doch man sieht es nicht.

Přejato z diskuse na blogu J. Maliny, fotografický doprovod zajistil Saigon Team a spol.

1 komentář

Filed under Literé, Přejato, Výtvar zračení, Všehršel

Tajtrliky bukrliky čili Filipika proti „volným radikálům“

Pan Milan Kozelka sepsal do časopisu A2 pojednání o radikálním umění v naší zemi (k přečtení zde), jež mě přimělo k reakci.

Tvrdoň bez uzardění Milan Kozelka musel při spisování svého namnoze přínosného, ledascos borného pojednání jaksepatří zatnout své vruty přemítavé, že by skorem až samotného Cyrana přiměl k tomu zadržet v jeho širákovém vrhu v dál a namísto něj pak k smeknutí poklony jej přimět. Pohříchu však i tak bylo Kozelkovo lopocení žalostně nedostačivé. Obdobná snůška vyhroceného, omezeného a chvástavého řečového balastu je těžko k pohledání i v onom pravidelně šestkrát do týdne vycházejícím slisovaném, barvami potištěném celúlózovém podpalu do kamen, jenž bývá povětšinou k mání za pár korun a jenž nese titulek mfdnes. Pan Kozelka by se mohl do příště pokusit poslat svůj zajisté vůbec ne ad hoc do kupy daný přemítavý elaborát kupříkladu představitelům jisté dělnické strany. Věty jako: „Radikální umění je alarmujícím prvkem ve vražedném klimatu mafiánsko-ekonomického fašismu. Působí mimo všechny myslitelné typy galerií a výstavních síní, mimo akademickou půdu a vyhýbá se dobovým zvyklostem a klišé, včetně neudržitelných představ o takzvaném slušném chování,“ by jim náramně štimovaly a byly by ozdobou jejich stranického zpravodaje.

Věčná škoda, že se pan Kozelka třeba jen trochu nepokusil o úvahu stran radikality. Bohuslav Reynek zavřený v Petrkově, cele oddaný svým básním a rytům sestupoval, zdálo by se, ke kořenům. Obdobně sochař Jan Křížek v tichu a zapomnění francouzského venkova sochy si tvořící. Josef Florian ukotvený ve své Staré Říši cele oddaný svému. Josef Jedlička snášející na papír sirové obrazy, dojmy a postřehy ze života v severních Čechách šedesátých let. Ne tolik však v zracích za každou cenu davy strhávajících a lákajících lanařilů a demagogů a po nich volajících! Neboť nic se počiny výše jmenovýanch nedemonstruje, nikoho viditelně neproměňují a nevedou k do očí bijícím, okamžitým a jedno jak unáhleným re-akcím. Vše zůstává jakoby zakukleno v nitru, v sobě a pouze jen uzavřené, v jadrnosti, kde cosi na způsob radikality nemá co dělat. Abychom si učinili jasnost, vše je jen záležitostí těch správných definice, a těch je Milan Kozelka bohat, neostýchá se jimi vůbec šetřit.

Škoda též, že se neradikální spisovatel a performer Milan Kozelka místo svého nedopečeného manifestu nepozastavil hlouběji nad tím, zda ony produkty umění, které nám tu předkládají ony za každou cenu kéžby radikální, angažované umělecké spolky, produkty, jež jsou druhdy nudami a banalitami non plus ultra, prázdným mletím slámy, vyčpělým buřičstvím pro buřičství samo, které z většiny nepobuřuje nikoho jiného než pár zapšklých a staromilných jedinců, popřípadě hrstku státních byrókratů, kterým zrovna jejich skotačinka přijde na oči, popřípadě pak jsou laciným pruděním a pícháním do vosího hnízda, které připomíná tak možná infantilně-pubertální revolty servírované v dospěláckém a velkohubém hávu, nejsou venkoncem tímtéž jako jím v závěru jedině vychvalovaný kousek. Ostatně není než cíl všeho si potvrdit a čas od času potřeba připomenout, že v dnešní už jen trochu konzervativní a v starých pořádcích ukotvené době je přeci vše dovoleno. Výborně, to bychom měli. Zbývá jen dodat jediné: Pane Kozelko, sláma prvoplánovosti vám čouhá z bot až příliš, což takto si pod sebou do příště trochu zamést? Taková metenice by byl, vězte, čin comme il faut radikální. Že by i RAF zaplakalo, jak vám to jde. Nadání na to máte víc než příliš.

Institut Benjamenta

Institut Benjamenta

komentáře 3

Filed under Bonum communae et societae, Výtvar zračení

Modraví

30. prosince 2009 – pozdní soumrak, někde v polích na Vrchovině, něco kilometrů od Rantířova…

Napsat komentář

Filed under Výtvar zračení

Polemos na obzoru aneb Snad něco k vytváření

Prolnutí dvou událostí, k nimž došlo v posledních dvou týdnech, ono zaznění hlasů či učinění pokusů vyslovit se stran výtvarného umění a jeho role v české společnosti,  nevnímám zdaleka jako náhodné a bez souvislosti. Naopak se domnívám, že spolu poměrně úzce souvisí. Nejprve byla prostřednictvím webu pro-avu.cz artikulována snaha jisté části stávajícího studenstva i kantorstva AVU o reformu této univerzity či alespoň nastolení dialogu o možných změnách, načež poměrně záhy vznikla vůči této iniciativě patrně pochopitelná opozice Na hrubý pytel jemná záplata, a v mezičase se k prvotní, po reformách volající iniciativě vyslovili porůznu interesovaní. Z těchto reakcí bych vyzdvihl – pro jejich střízlivost, uměřenost a snad též největší cit pro ctění tradice univerzity v historickém slova smyslu – zejména reakce V. Kokolii a Anny Plačkové. Přibližně ve stejný čas, kdy se rozhořel tento nepatrný boj na půdě AVU, některými interpretovaný jako střet nově etablovaných, progresivních oborů s obory klasickými či tradičními publikuje v Lidových novinách (po předchozím odmítnutí textu – pro rozličné důvody či výmluvy – ze strany Respektu a Hospodářských novin) František Skála jr. poněkud svéraznou formou (totiž rozhovorem sama se sebou) frustraci nad stávající podobou Ceny Jindřicha Chalupeckého. Že by tedy obé vyvstávalo v jeden okamžik náhodou čirou? Zajisté, patrně, snad… což? Stať Jindřicha Chalupeckého Už ne umění jsem zde před časem nevěšel jen tak zbůhdarma…

Napsat komentář

Filed under Výtvar zračení

Stať Jindřicha Chalupeckého »Už ne umění«

Zveřejňuji zde v roce 1984 v samizdatu vydanou teoretickou stať Jindřicha Chalupeckého Už ne umění, kterou v roce 2005 vydal časopis Revue Art. Stať zde publikuji mimo jiné i proto, že se možná do budoucna schyluje k zásadní debatě o úloze umění, umělců, kuntshistoriků, kurátorů a galeristů u nás (konkrétněji se pak patrně schyluje k jisté bouři nad cenou, jež nese jméno teoretika, jehož pojednání zde publikuji). A připomínám ji jakožto vzorovou ukázka náležitého způsobu psaní, patřičné hloubky, vhledu i úrovně myšlení.

Jindřich Chalupecký – Už_ne_umění

(P.S.: K autorským právům. Vzhledem k tomu, že zde uvádím zdroj, že je to původem samizdat a že nikterak na publikaci tohoto materiálů nevydělávám, neshledávám toto vyvěšení jako z hlediska dobrých mravů nepřístojné.)

1 komentář

Filed under Výtvar zračení