Category Archives: peak oil

Jak lze (ne)rozumět ekonomii?

Paní Gabriela Hradecká zveřejnila v mnohém podnětný článek nazvaný Jak lze (ne)rozumět ekonomii, v němž se táže po povaze vzniku peněz a dluhu. Jakkoliv je článek velmi poutavě a srozumitelně napsaný a obsahuje nejednu pozoruhodnou myšlenku, postrádám v něm dvě zcela zásadní úvahy, které zcela mění jeho vyznění.

1. Autorka v článku vůbec neuvažujete povahu fiat money a s tím spjatý systém minimálních povinných rezerv, přesněji systém částečných rezerv či též frakční rezervní bankovnictví, a proces, kdy banky vytvářejí peníze prakticky z ničeho (fiat = staniž se; nekrytých, nepodložených penězích, platidla, které je zároveň státem vnucené) zvaný multiplikovaná expanze depozit, tedy kdy si propůjčené peníze neodečítají ze svého reálného majetku. (V tomto ohledu se nabízí obvyklé úvahy stran zlatého standardu či jiného způsobu krytí peněz, jež jsou v oběhu.)

2. S tím velmi úzce souvisí i to, že stávající systém je systém založený na dluhu, na úvěrové expanzi, masivním rozmachu úvěrů, který pochopitelně trvá vždy jen nějaký čas a na jeho konci bývá úvěrová krize (credit crunch). Autorka v článku píše: „Příjem někoho je výdajem druhého. Zisk je rozdíl příjmů a výdajů. Aby někdo realizoval zisk, tedy více příjmů než výdajů, tak někdo jiný musel realizovat opačně a skončit ve finanční ztrátě a zadlužit se. V součtu za všechny subjekty na uzavřeném trhu celkový finanční zisk (+) a ztráty(-) je nula!“ Jenže tato klasická představa je v mnoha ohledech pro dnešní globalizovaný finanční systém mylná, respektive neúplná a nedostačující. Zcela totiž opomíjí míru zadlužení těch kterých subjektů a jejich v průběhu času se měnící in/solventnost (a „de/valvaci“ statků, které hypotéku zajišťují). Uvažme například pomyslnou jiskru, která zažehla oheň krize v r. 2008: rizikové hypotéky (subprime mortgages) – stačilo, aby se rizikoví dlužníci stali insolventními (dost možná na tom měla co dělat i „živá voda“ amerických suburbií, totiž v ten čas historicky rekordně drahá ropa – 147 dolarů za barel) a bylo o zážeh postaráno.

V okamžiku, kdy je v systému příliš mnoho hráčů, kteří jsou rizikoví (ale kteří se na začátku vůbec rizikovými jevit nemusí), přestává ona nula na konci platit, nýbrž dostáváme se do velkých záporných hodnot. Stávající systém vykazuje obrovské množství znaků, které napovídají, že je do velké míry vystavěn právě na rizikových aktérech a žel i údajné systémy jištění (CDS, zátěžové testy bank atp.) nepomáhají k bezpečnosti, nýbrž akorát znepřehledňují situaci a zakrývají reálné riziko (příliš nevíme, jak velký je shadow banking system). Jinými slovy, současný finanční systém v mnoha směrech nabyl podoby Ponziho schématu, tedy příslibu, že z jednoho kousku koláče se bude moci najíst 10 lidí s tím drobným podotekem, že všem těmto bylo jednotlivě slíbeno, že si každý z nich přijde na svůj kus. Nacházíme se ve fázi mnoha velkých bublin, z nichž některé začaly praskat již v roce 2008, a od toho času začala na trzích panovat daleko výraznější míra nejistoty než dříve. To se podepisuje i na ne/ochotě obchodníků riskovat, což vede jak ke snížení peněžní zásoby v oběhu, tak její velocity, a venkoncem ústí do pasti na likviditu. Budoucnost začíná být i pro velké aktéry na trhu diskontovaná.

John Michael Greer v ekonomice – v návaznosti na dílo E.F.Schumachera – rozděluje tři typy statků: primární, jejichž zdrojem je příroda, sekundární, jejichž zdrojem je lidská práce (ty jsou do značné míry závislé na primárních), a terciární, což jsou finanční statky. Primární a sekundární statky jsou dostupné v množství, které je omezené nabídkou (byť se řídí poptávkou, ale je tu regulativ a víceméně tu platí jistý princip rovnováhy známý z učebnice ekonomie, graf nabídky a poptávky a „neviditelná ruka trhu“). Toto žel neplatí pro terciární statky, které zcela dominují dnešní světové ekonomice, ty jsou dostupné v množství omezeném především poptávkou. Primární a sekundární statky se řídí negativní zpětnou vazbou, zatímco u terciárních statků převládá pozitivní zpětná vazba. Negativní zpětnou vazbu si lze jednoduše představit jako princip fungování termostatu. Když je v místnosti moc horko, čidlo v termostatu tento údaj zaznamená a vydá signál do topení, které se poté vypne. Když teplota naopak klesne příliš nízko, termostat vydá signál, aby se topení zapnulo a v místnosti přitopilo, teplota se zvýší. V terciárním sektoru však převládá pozitivní zpětná vazba, kterou si lze představit jako jakýsi masochistický termostat, který si v letních parnech doma přitápí ještě víc a v zimě naopak, když teplota klesne na určitý stupeň, vypne topení pro jistotu úplně, aby zima byla ještě větší.

K tomu lze doporučit J.M. Greer – Antiekologie finančního sektoru
Jindřich Kalous – Tři ekonomiky, jediná termodynamika a skutečný původ bohatství národů
Jindřich Kalous – Kapitalismus jako globální Ponziho schéma
http://finweb.hnonline.sk/c3-51870150-kP0000_d-vsetci-sme-otroci-dlhu-span-class-koment-komentar-span
Četba základních autorů jako jsou Nassim Taleb, Nicole Foss, Steve Keen, David G. Wilson, blogu Zero Hedge …

Mimochodem, kumulace kapitálu byla jedním z hlavních argumentačních bodů Karla Marxe proti kapitalismu.

Takže v tomto ohledu jsme žili mnozí velmi nad poměry. Četní z našich spoluobčanů byli opilí a oblouznění představou, že takřka všichni jeden do jednoho máme nárok na dobré bydlení, na dovolenky u moře, na bazén se zlatým retrívrem pobíhajícím kol dokola, na garáž nezející prázdnotou… Žel česká společnost má tu velkou nevýhodu, že zejména po r. 92 zde nastal vývoj takový, jaký nastal, tedy Klausovic standardy, šoková doktrína chicagské školy, naprostá polovičatost „pravicového“ diskursu, kdy „svoboda k“ je jednak zaměňována za bezbřehou a bezskrupulózní libovůli a druhak vydávána za svobodu jako takovou, venkoncem takřka totální rozklad politické kultury a důvěry v politiku a dnešní kleptokratická klientelistická olychargie alias mafiánský kapitalism. I bez ohledu na tuto prohnilost ve státě českém nebude možné dlouhodobě držet systém, který byl založen na stále větším rozmazlování en gros a na stále větším přísunu blahobytu en masse.

Stávající systém s největší pravděpodobností narazil na svoje vnitřní i vnější meze (zlom čisté energie z uhlovodíkových fosilních kapalin – zkráceně vrchol těžby ropy a zemního plynu) a čeká nás éra sestupu a přibližování efektivity v klasickém ekonomickém slova smyslu (kde určovatelem je trh a cena) k efektivitě v ekologicko-energetickém slova smyslu. Nejsnáze si to lze představit na zemědělství, které v minulosti bylo vždy zdrojem energie, zatímco dnes je vlivem tzv. zelené revoluce – silné mechanizace a chemizace zemědělství, která byla umožněna právě díky obrovským zásobám snadno dostupné a tudíž i snadno dostupné energie o velké energetické hustotě – obrovským konzumentem energie.

Reklamy

komentáře 4

Filed under peak oil, ropný zlom, Všehršel