Karel Kosík – Oběti ideologie: Asiatismus a evropanství

… Představa „euroamerické kultury“ chce vrátit Čechy tam, kam vždy již patřili a odkud byli na čas vnější silou vyrváni,má však i vyšší ambice: nabízí se jako idea moderního humanismu, obdařená sjednocující a zušlechťující mocí. Nepropadá však tato představa klamu a nestává se obětí vlastní zaslepenosti, když se domnívá, že stačí vypracovat seznam základních „lidských hodnot“, jejichž dodržování by přivedlo lidstvo k věčnému míru a všeobecnému blahobytu? Předkladatelům tohoto kodexu chybí odvaha,aby své morální desatero konfrontovali s panující realitou, provedli analýzu moderní skutečnosti a porozuměli tak tomu,co se dnes vlastně děje. Krize moderní doby nespočívá v tom, že se nejvyšší hodnoty znehodnotily a nebyly ještě nahrazeny hodnotami novými. Nihilismus, subjektivismus, vyprázdnění, globální nástup antiducha sužují moderní lidstvoproto, že se všechno na hodnoty přeměnilo a skutečnost je ovládána transformací, v níž se prosazuje univerzální směnitelnost, vyměnitelnost, nahraditelnost všeho a manipulovatelnost vším. Matka se nechová ke svému dítěti jako k hodnotě a zbožní neuctívají Boha jako hodnotu nejvyšší. Univerzální panství hodnot je již produkt záměny, která jako nepravda zachvátila moderní dobu.V epoše, v níž se způsoby existence,„Daseinsformen“ nebo „existenciály“, vypařují na hodnoty, degraduje se konkrétnost slov „jsem“, „jsi“, „jsme“,„jest“ a „být“ na subjektivnost a svévoli hodnocení a hodnot. „Povýšení“ jsoucna na hodnoty, vyšší a nižší, duchovní a materiální, ohlašuje pokleslost a pád. Člověk – podmanitel, nositel hodnot, vystupuje vůči všemu, co je, v roli dvojznačného čekatele: očekává, že se jeho panství nad skutečností bude realizovat jako růst a zdokonalitelnost, ale věří také, že příroda a vesmír, dějiny a čas netrpělivě čekají na něho jako na „spasitele“, jehož posláním je univerzální vláda nade vším. Všechno, co je, je kvůli člověku, má mu být po vůli, podrobuje se jeho zvůli.

Uvádí se, že nedávný projev matky Terezy o potřebě lásky, o lásce jako nejvyšší hodnotě, byl často přerušován potleskem. Kdo by netleskal? Tleskají všichni, také zbrojaři, šéfové mafií, i vědci a výzkumní pracovníci připravující v laboratořích nové chemické a bakteriologické zbraně. Potlesk na všech stranách, ale lásky, která by překlenula propastný rozdíl mezi přesycenou menšinou a hladovějící většinou, nepřibývá. Hladovost (nenasytnost) bohatých je diametrálně odlišná od hladu chudých.

Pokud je láska ponížena na nejvyšší hodnotu, a slušnost, čest, tolerance se odsunují do nadoblačné výše morálního desatera, jimž se lidé mají řídit, zatímco jejich reálný život je určován bankovnictvím, finančními transakcemi, bezohlednou honbou za výnosnými místy a hromaděním majetku, potud je vztah k hodnotám proklet dvojznačností: je ohrožen pokrytectvím na straně jedné, jalovým kazatelstvím na straně druhé.

K „západní kultuře“ patří parlament, úcta k osobnosti, svoboda tisku a projevu, ale kam zařadit burzu, zbrojní průmysl, naftu? Jsou také součástí těchto hodnot? V jakém vztahu jsou veřejně proklamované a doporučované hodnoty k hodnotám, nehodnotám či antihodnotám zamlčovaným, ale za každých okolností platným a vždy tak vysoko ceněným (národní, státní, imperiální zájmy, sféry vlivu), že k jejich obraně či prosazení žádná vláda neváhá poslat do cizích zemí tanky nebo válečné lodi? …

Životopis (přejatý z Faustova světa ticha):

Karel Kosík byl český, původně marxistický filosof. V průběhu druhé světové války studoval na gymnasiu, kde se zapojil do odboje v levicově orientované skupině Předvoj. Dne 17. listopadu 1944 byl zatčen gestapem a později vězněn v Terezíně, kde jako heftlink pracoval na výstavbě podzemní továrny Richard pod Radobýlem. Roku 1945 maturoval na gymnasiu v Praze, poté studoval na filosofické fakultě UK, do roku 1947, pak studoval do roku 1949 na leningradské a moskevské universitě.

Od roku 1953 byl zaměstnán jako vědecký pracovník ve Filosofickém ústavu ČSAV, roku 1968 se stal profesorem na filosofické fakultě UK, kterým byl až do roku 1970. V letech 1968–1969 byl členem ÚV KSČ. Roku 1970 byl vyloučen z KSČ a až do roku 1989 byl nezaměstnaný, jeho publikace vycházely pouze v zahraničí. Roku 1990 se vrátil na universitu a přednášel zde do roku 1992. Poté přešel do Filosofického ústavu.

Jeho manželkou byla známá literární teoretička Růžena Grebeníčková. Jejich děti jsou matematik Antonín Kosík, varhanice a skladatelka Irena Kosíková a redaktor Štěpán Kosík.

Reklamy

Napsat komentář

Filed under Bonum communae et societae, Přejato, Všehršel

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s