Jak lze (ne)rozumět ekonomii?

Paní Gabriela Hradecká zveřejnila v mnohém podnětný článek nazvaný Jak lze (ne)rozumět ekonomii, v němž se táže po povaze vzniku peněz a dluhu. Jakkoliv je článek velmi poutavě a srozumitelně napsaný a obsahuje nejednu pozoruhodnou myšlenku, postrádám v něm dvě zcela zásadní úvahy, které zcela mění jeho vyznění.

1. Autorka v článku vůbec neuvažujete povahu fiat money a s tím spjatý systém minimálních povinných rezerv, přesněji systém částečných rezerv či též frakční rezervní bankovnictví, a proces, kdy banky vytvářejí peníze prakticky z ničeho (fiat = staniž se; nekrytých, nepodložených penězích, platidla, které je zároveň státem vnucené) zvaný multiplikovaná expanze depozit, tedy kdy si propůjčené peníze neodečítají ze svého reálného majetku. (V tomto ohledu se nabízí obvyklé úvahy stran zlatého standardu či jiného způsobu krytí peněz, jež jsou v oběhu.)

2. S tím velmi úzce souvisí i to, že stávající systém je systém založený na dluhu, na úvěrové expanzi, masivním rozmachu úvěrů, který pochopitelně trvá vždy jen nějaký čas a na jeho konci bývá úvěrová krize (credit crunch). Autorka v článku píše: „Příjem někoho je výdajem druhého. Zisk je rozdíl příjmů a výdajů. Aby někdo realizoval zisk, tedy více příjmů než výdajů, tak někdo jiný musel realizovat opačně a skončit ve finanční ztrátě a zadlužit se. V součtu za všechny subjekty na uzavřeném trhu celkový finanční zisk (+) a ztráty(-) je nula!“ Jenže tato klasická představa je v mnoha ohledech pro dnešní globalizovaný finanční systém mylná, respektive neúplná a nedostačující. Zcela totiž opomíjí míru zadlužení těch kterých subjektů a jejich v průběhu času se měnící in/solventnost (a „de/valvaci“ statků, které hypotéku zajišťují). Uvažme například pomyslnou jiskru, která zažehla oheň krize v r. 2008: rizikové hypotéky (subprime mortgages) – stačilo, aby se rizikoví dlužníci stali insolventními (dost možná na tom měla co dělat i „živá voda“ amerických suburbií, totiž v ten čas historicky rekordně drahá ropa – 147 dolarů za barel) a bylo o zážeh postaráno.

V okamžiku, kdy je v systému příliš mnoho hráčů, kteří jsou rizikoví (ale kteří se na začátku vůbec rizikovými jevit nemusí), přestává ona nula na konci platit, nýbrž dostáváme se do velkých záporných hodnot. Stávající systém vykazuje obrovské množství znaků, které napovídají, že je do velké míry vystavěn právě na rizikových aktérech a žel i údajné systémy jištění (CDS, zátěžové testy bank atp.) nepomáhají k bezpečnosti, nýbrž akorát znepřehledňují situaci a zakrývají reálné riziko (příliš nevíme, jak velký je shadow banking system). Jinými slovy, současný finanční systém v mnoha směrech nabyl podoby Ponziho schématu, tedy příslibu, že z jednoho kousku koláče se bude moci najíst 10 lidí s tím drobným podotekem, že všem těmto bylo jednotlivě slíbeno, že si každý z nich přijde na svůj kus. Nacházíme se ve fázi mnoha velkých bublin, z nichž některé začaly praskat již v roce 2008, a od toho času začala na trzích panovat daleko výraznější míra nejistoty než dříve. To se podepisuje i na ne/ochotě obchodníků riskovat, což vede jak ke snížení peněžní zásoby v oběhu, tak její velocity, a venkoncem ústí do pasti na likviditu. Budoucnost začíná být i pro velké aktéry na trhu diskontovaná.

John Michael Greer v ekonomice – v návaznosti na dílo E.F.Schumachera – rozděluje tři typy statků: primární, jejichž zdrojem je příroda, sekundární, jejichž zdrojem je lidská práce (ty jsou do značné míry závislé na primárních), a terciární, což jsou finanční statky. Primární a sekundární statky jsou dostupné v množství, které je omezené nabídkou (byť se řídí poptávkou, ale je tu regulativ a víceméně tu platí jistý princip rovnováhy známý z učebnice ekonomie, graf nabídky a poptávky a „neviditelná ruka trhu“). Toto žel neplatí pro terciární statky, které zcela dominují dnešní světové ekonomice, ty jsou dostupné v množství omezeném především poptávkou. Primární a sekundární statky se řídí negativní zpětnou vazbou, zatímco u terciárních statků převládá pozitivní zpětná vazba. Negativní zpětnou vazbu si lze jednoduše představit jako princip fungování termostatu. Když je v místnosti moc horko, čidlo v termostatu tento údaj zaznamená a vydá signál do topení, které se poté vypne. Když teplota naopak klesne příliš nízko, termostat vydá signál, aby se topení zapnulo a v místnosti přitopilo, teplota se zvýší. V terciárním sektoru však převládá pozitivní zpětná vazba, kterou si lze představit jako jakýsi masochistický termostat, který si v letních parnech doma přitápí ještě víc a v zimě naopak, když teplota klesne na určitý stupeň, vypne topení pro jistotu úplně, aby zima byla ještě větší.

K tomu lze doporučit J.M. Greer – Antiekologie finančního sektoru
Jindřich Kalous – Tři ekonomiky, jediná termodynamika a skutečný původ bohatství národů
Jindřich Kalous – Kapitalismus jako globální Ponziho schéma
http://finweb.hnonline.sk/c3-51870150-kP0000_d-vsetci-sme-otroci-dlhu-span-class-koment-komentar-span
Četba základních autorů jako jsou Nassim Taleb, Nicole Foss, Steve Keen, David G. Wilson, blogu Zero Hedge …

Mimochodem, kumulace kapitálu byla jedním z hlavních argumentačních bodů Karla Marxe proti kapitalismu.

Takže v tomto ohledu jsme žili mnozí velmi nad poměry. Četní z našich spoluobčanů byli opilí a oblouznění představou, že takřka všichni jeden do jednoho máme nárok na dobré bydlení, na dovolenky u moře, na bazén se zlatým retrívrem pobíhajícím kol dokola, na garáž nezející prázdnotou… Žel česká společnost má tu velkou nevýhodu, že zejména po r. 92 zde nastal vývoj takový, jaký nastal, tedy Klausovic standardy, šoková doktrína chicagské školy, naprostá polovičatost „pravicového“ diskursu, kdy „svoboda k“ je jednak zaměňována za bezbřehou a bezskrupulózní libovůli a druhak vydávána za svobodu jako takovou, venkoncem takřka totální rozklad politické kultury a důvěry v politiku a dnešní kleptokratická klientelistická olychargie alias mafiánský kapitalism. I bez ohledu na tuto prohnilost ve státě českém nebude možné dlouhodobě držet systém, který byl založen na stále větším rozmazlování en gros a na stále větším přísunu blahobytu en masse.

Stávající systém s největší pravděpodobností narazil na svoje vnitřní i vnější meze (zlom čisté energie z uhlovodíkových fosilních kapalin – zkráceně vrchol těžby ropy a zemního plynu) a čeká nás éra sestupu a přibližování efektivity v klasickém ekonomickém slova smyslu (kde určovatelem je trh a cena) k efektivitě v ekologicko-energetickém slova smyslu. Nejsnáze si to lze představit na zemědělství, které v minulosti bylo vždy zdrojem energie, zatímco dnes je vlivem tzv. zelené revoluce – silné mechanizace a chemizace zemědělství, která byla umožněna právě díky obrovským zásobám snadno dostupné a tudíž i snadno dostupné energie o velké energetické hustotě – obrovským konzumentem energie.

Reklamy

komentáře 4

Filed under peak oil, ropný zlom, Všehršel

4 responses to “Jak lze (ne)rozumět ekonomii?

  1. Gabriela Hradecká

    Dobrý den,
    Děkuji za kvalitní oponenturu
    1. Fiat money – ale FED dává společnosti pouze (+) a (-) zároveň, tedy nula.
    2. Ten záporný součet peněz, který podle Vás vznikne insolventností dlužníka… vůbec jste to nepochopil, nedíváte se z vrchu, ale z pohledu banky. Myslím, že jste zaslechl větu o společenském užitku, anebo penězích z bankovního pohledu.
    Zaměřte se jen na peníze, o tom byl článek, o tom, že je z nás prostě nemůžou vyrazit, i kdybychom chtěli. A o nebezpečí z nepochopení jejich globálního toku.
    Zdraví Gabriela Hradecká

  2. vlade

    Nekolik komentaru k obema clankum (omlouvam se za anglicizmy, ale ceske vyrazy povetsinou neznam):
    Jeste predim poznamka: potesilo me, ze takhle rozumnou diskusi clovek konecne vidi i na ceskem webu…

    1) fractional reserve banking (FRB) muze existovat i s komoditnimi penezy. Dokonce i existoval po docela dlouhou dobu. V podstate libobovolny zpusob smeny, kde medium smeny je „symbolicke“ (t.j. ma nizkou/nulovou intrisc hodnotu, aneb na pustem ostrove by vam bylo nanic) v sobe nese FRB (pokud maji v uzavrenem systemu vsichni najednou 100% kryti vsech pozadavku, tak nejake penize lezi ladem a musi mit nulovy urok) a maturity transformation risk (odstraneni ktereho by vedlo k nebezpeci rychle propagace krachu pres liquidity risk).
    2) souhlas s pozitivni zpetnou vazbou. bohuzel si myslim ze u abstraktnich jevu je PZV v podstate automaticka (vira posiluje viru, nevira neviru, zmeny jsou skokove).

    Pubvodni clanek:
    3) ono to nefunguje „nejdrive deposity, potom pujcky“, ale presne naopak – nejdrive pujcky, potom deposity. Proto existuje wholesale funding a repo obchody. Nabidka penez k zapujceni je obecne omezena pouze kapitalem banky (ktery funguje jako jistina pro veritele banky, ve smyslu ze prodani aktiv banky + kapital by mel, statisticky, pokryt pasiva) – proto banky milovaly sekuritizaci (ktera uvolnovala kapital pro dalsi pujcky).

    4) souhlas re „trvaly export“. Pro relativne malou zemi jako CR to muze fungovat celkem dele (resp. i nekonecne dlouho pokud rust CR je < nez svetovy rust)
    5) FED NENI vlastnen soukromymi osobami (to je mytus). Board of Governors je vybirana presidentem a potvrzovana Kongresem. Privatni banky ale drzi akcie v clenskych federalnich bankach – nicmene je nemuzou kontrolovat. Mimochodem, opravdu "tisknout" (fyzicke) penize muze v US jenom US Treasury, NE Fed.
    6) mnozstvi penez v obehu roste – i v Cechach. Staci se podivat na M cisla. Pokud vlada vyda dluhopis ktery koupi centralni banka, ta za to muze zaplatit jednoduse zvysenim svych pasiv (nevim jak je to presne v CR, ale funguje to takhle v US a UK – viz napr. QE).
    7. k cinskym devizovym rezervan doporucuji cist Michaela Pettise.

    • Gabriela Hradecká

      1) Domnívám se , že se v tomto bodě bavíme o množstevních omezeních vzniku bankovních peněz, dovolím si to však přeskočit jako nepodstatné, omezení jsou, ale dejme tomu, že nedostatečná, tím bych to opustila. Jako podstatné vidím jejich princip (+) a (-), tedy pokud vláda vydá a „prodá“ dluhopis, čím si pomohla k bohatství? Ničím. Jako čistě zisk peněz může dluhopis považovat v okamžiku, kdy věřitel se vzdá nároku na vrácení.
      6) „množství peněz v oběhu roste … viz M čísla“. V M číslech chybí tyto záporné složky, všechny ty hypotéky, úvěry, státní dluhy, apod. Pokud by se od M čísel odečetly dluhy, dostaneme s nevyšší pravděpodobností původně kdysi emitované Kčs za měny v 50. letech (pár rozdílů o CZK vklady a úvěry v zahraničí). Proč se ignorují dluhové peníze v M, když se tak vymáhají na obyvatelstvu? Vím co možná chcete namítat, ale dle selského rozumu, pokud mám 100 tisíc, a jinde dlužím 100 tisíc, tak nemám vlastně nic, mohu spekulovat, obchodovat, ale bohatý ještě nejsem.
      3) Teoreticky, téměř „bankovní peníze“ může vytvořit i kdokoli, dodavatel má neodolatelný pocit před splatností faktury, že peníze brzy obdrží, a že jsou jeho a počítá s nimi ve svých finančních výkazech, ale peníze zatím slouží k úplně jiným účelům někomu jinému. To je krátkodobý rozdíl mezi cash-flow a výsledkem hospodaření, dá se s ním dělat ledacos, ale ve finále je rozhodující cash-flow. Tak je to bohužel se vším. Peníze nikde nerostou.
      4) děkuji za pochopení, je zvláštní, kolik ekonomů má s tímto problém. Ano, nerovnováha trhu a zvláštnosti mohou udržet ČR dlouho jako vývozce, ale je otázka, zda se tím nepřipravujeme o hmotné bohatství a neděláme otroky světu. Vím, i s tou konkurenceschopností země jsem rebel.
      Zdravím

  3. Pingback: Evropský rozhled » (1) Chaotické poznámky Finna Engela

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s