Richard Heinberg – Zhasněte světla: Blížící se konec jednoho dějinného období

Pozn. Následující text je začátek 3. kapitoly z knihy Richarda Heinberga The Party’s Over – Oil, War and the Fate of Inudstrial Societies (Večírek skončil – Ropa, válka a osud průmyslových společností). Překlad Úvodu této knihy jsme zveřejnili nedávno. Kniha původně vyšla v roce 2003.

Zatímco Panglos se těší obdivu, Kasandrou pohrdají a ignorují ji. Ale Kasandra, jak se měli Trójané ke svému zármutku dozvědět, měla pravdu, a kdyby jí byli bývali věnovali pozornost, dřina vynaložená na náležité přípravy na přicházející neštěstí by byla v porovnání s ničením, které následovalo po krátkém období blaženého a neobeznámeného optimismu, zanedbatelná …
Dnes je Kasandra držitelkou vysokých akademických titulů v biologii, ekologii, klimatologii a dalších teoretických a aplikovaných environmentálních vědách. V rozsáhlé knihovně publikovaných knih a studií vědci varují před tím, že pokud se lidstvo bude i nadále ubírat titímž směrem, čeká nás či naše přímé potomky nevýslovná devastace …
S tím, jak znepokojená veřejnost a jí volení političtí zástupci budou vykřikovat: „Povězte, že tomu tak není!“, nebude nouze o optimisty, kteří nás budou opětovně ujišťovat slovy: „Buďte v pohodě, nemějte obavy.“ („Don’t worry, be happy.“)
Upřímně doufám v to, že těmto optimistům budeme moci věřit. Ale krutá vědecká fakta a slabost panglosianských argumentů mi v tom brání.
Ernst Partridge (2000)
… na začátku dvacátého prvního století se éra čerpání „černého zlata“ ze země, které pohání průmyslové společnosti, přiblíží ke svému konci.
Paul Ehrlich (1974)
Vstoupili jsme na počátek posledních dní ropného věku.
Mike Bowlin, předseda a generální ředitel společnosti ARCO (1999)
Můj otec jezdil na velbloudu. Já jezdím autem. Můj syn létá letadlem. Jeho syn bude jezdit na velbloudu.
saudské přísloví
Krutosti 11. září ovládly světová zpravodajství, politiky, vojenské záležitosti a ekonomiku natolik, až obecná diskuse brzy rozdělila veškerou historii poslední doby do dvou kategorií: „před 11. zářím“ a „po 11. září“. Pro většinu Američanů nebyly tyto události pouze děsivé, ale i zcela neočekávané. Mnoho lidí se domnívalo, že vzhledem k tomu, že únosci letadel údajně pocházeli z Blízkého východu, do toho byla nějakým způsobem zapletena ropa.Ze samotných únosců bylo patnáct z celkových devatenácti označeno za Saudské Araby. Americké úřady jako vůdčí osobnost útoků určily Usamu bin Ládina, potomka jedné z nejbohatších saudsko-arabských rodin, která má dlouhodobé finanční vazby na rodinů Bushů (bin Ládinové pomáhali v roce 1979 skrze prostředníka financovat první obchodní podnik George W. Bushe, energetickou společnost Arbusto). Podle svých vlastních zveřejněných prohlášení považoval Usáma americké vojenské základny umístěné v Saudské Arábii za urážku islámu.

Saudské království coby největší světový producent ropy zůstalo loajálním zákazníkem Spojených států po desetiletí, avšak vyrůstající mladé obyvatelstvo a klesající příjmy z ropy začaly v národě vyvolávat všeobecný nepokoj. Saudská královská rodina se snažila zneškodnit každou možnou islamistickou opozici tím, že oficiálně podporovala ultrakonzervativní wahhábistickou sektu a že dovolila, aby na financování radikálních – někteří by řekli teroristických – islamistických skupin, působících jak na území Suadské Arábie tak za jejími hranicemi, putovaly značné petrodolarové sumy. Tehdejší americká státní správa na oplátku za pokračující saudskou spolupráci při zachování stabilních cen ropy přimhouřila nad druhou ze zmíněných snah oko.

Co se toho týče, tak američtí vůdcové radikální islamistická hnutí manipulovali po desetiletí. Spojené státy v 80. letech v Afgánistánu a v 90. letech na Balkáně a v Čečně tajně vyzbrojovaly a financovaly islamistické teroristické sítě za účelem destabilizace neposlušných států. Díky této taktice ve sporu se Sovětským svazem, jehož ničivé vojenské snahy o udržení nadvlády nad sousedním Afgánistánem daly základ jednomu ze základních činitelů, které přivodily pád sovětského impéria, dosáhly Spojené státy ohromných úspěchů. I přesto však radikální islamisté, byť byli ochotni přijmout zbraně a dolary, nechovali vůči zájmům Američanů žádnou přirozenou náklonost.

Americká výzvědná služba využívala počínaje polovinou 90. let poněkud důmyslně neukázněnosti islamistů ve svůj prospěch. Činila tak, že mávala hrozbou radikálního muslimského „terorismu“ (1) před zraky domácího obecenstva, což měl být prostředek, jak si získat podporu pro zvýšené vojenské a bezpečnostní rozpočty a jak nabýt ještě většího oprávnění k sledováním, mimosoudním zadržením a jiným omezením občanských svobod.

Usáma bin Ládin byl klíčovou postavou militantního islamistického hnutí, které Američani v průběhu 80. let podporovali. Kdy přesně přestali Američani nepřímo sponzorovat jeho aktivity, není jasné. První země, která požádala o zatčení bin Ládina, byla Libye. Bylo to v roce 1994. Po dvou teroristických útocích vedených na konci 90. let proti zájmům USA, po nichž tehdejší prezident Clinton vypsal odměnu za bin Ládinovo dopadení, tento přemístil svou základnu do Afgánistánu, kde na tajných základnách – z nichž mnoho během 80. let navrhla či postavila CIA – cvičil své agenty Al Kajdy.

Bushova vláda na útoky z 11. září odpověděla bombardováním Afgánistánu, s cílem zbavit režim pod nadvládou Talibanu moci a na jeho místo dosadit prozatimní servilní, závislou vládu.

Někteří komentátoři poukázali na to, že Afgánistán se nachází poblíž strategicky významných zásob ropy a zemního plynu u Kaspického moře, spekulujíce o tom, že válka mohla být snahou vynutit si výstavbu plynovodu vedoucího přes Afgánistán do teplovodních přístavů v Pakistánu. Dva francouzští ingestigativní novináři, Jean-Charles Brisard a Guillaume Dasquie, dokonce prohlásili, že akce Spojených států v Afgánistánu byla zvažována – ne-li naplánována – několik měsíců před útoky z 11. září, nač poukazovalo údajné vyhrožování talibánským zástupcům v průběhu vyjednávání o plynovodu. Podle Brisarda a Dasquie, řekl na setkání v Islamabádu v srpnu 2001 Christian Rocca, mající ve vládě Spojených států na starost záležitosti střední Asie, talibánskému velvyslanci v Pakistánu, že „buď přijmete naši nabídku karátu zlata, anebo přijmete svůj pohřeb v místě dopadu bomb z našeho kobercového bombardování“.(2)

Jiní, včetně některých znalců ropného průmyslu, myšlenku, že by se tato válka zásadně týkala ropy a zemního plynu, popřeli a poukázali přitom na to, že pro ovládnutí zdrojů energie z této oblasti není Afgánistán podstatný a že ekonomický význam navrhovaného plynovodu není pro Spojené Státy tolik důležitý. Čili jak domnělými tak skutečnými motivy Spojených Států zkrátka musí být pronásledování bin Ládina a jeho organizace.

Měli bychom, přestože většina lidí považuje argumenty uvedené v předchozím odstavci za přesvědčivé, zdůraznit několik důležitých bodů: nebýt ropy, měly by Spojené Státy na blízkém Východě jen malý zájem. Nebýt zapojení Spojených států na Blízkém východě (obzvláště v Saudské Arábii), nebyl by Usáma bin Ládin nikdy dohnán k ničení symbolů Americké ekonomiky a vojenské síly. V tomto ohledu, byť se násilí odehrávalo v Afgánistánu, New Yorku a Washingtonu, měly skutečné strategické cíle v obou případech co do činění se Saudskou Arábií. Kromě toho se ukázalo, že vyšetřování, která FBI vedla proti Al Kajdě před 11. zářím, byla systematicky obstruována příkazy z nejvyšších míst vlády Spojených států, asi proto aby se tak odvedla pozornost od jistých členů saudské královské rodiny a rodiny bin Ládinových, kteří po leta finančně podporovali Usamu bin Ládina.(3)

Energetické zdroje tedy v každém případě leží v jádru celého konfliktu. Kromě toho však měla válka v Afgánistánu za následek výstavbu trvalých vojenských základen ve Střední Asii – které by, pokud by se vůdci Spojených států opravdu rozhodli ovládnout budoucí těžbu kaspických zdrojů ropy a zemního plynu, při této snaze výrazně pomohly.

Bushova vláda valem prohlásila, že vojenské tažení v Afgánistánu bylo pouhým začátkem jí vedené „války proti terorismu“ a její úředníci rozšířili seznamy dalších možných cílů, které čítaly od tří do téměř padesáti národů. Kritici Bushovy politiky tvrdí, že vláda vlastně vyhlásila válku většině zbytku světa. Většina z národů uvedených na seznamech vlastní důležité zdroje ropy, přičemž mnohé z nich – včetně Iráku a Íránu, uvedených na předních místech seznamu – mají vazby na bin Ládina či Al Kajdu jen nepatrné či vůbec žádné. Americká vláda s „terorismem“ coby svým údajným ovšem nepolapitelným nepřítelem se, jak se zdálo, pustila do grandiózního plánu využít své vojenské moci k tomu, aby získala oporu ve strategických regionech po celém světě, a možná i k tomu, aby převzala přímou kontrolu nad světovými zdrojy ropy.

Poznámky:
(1) Slovo terorismus se v této knize objevuje v uvozovkách, protože chci upozornit na skutečnost, že je to vysoce politizovaný termín bez jednotné definice. Zatímco určitý čin – jako například atentát či bombardování civilistů – je tehdy, když jej spáchá určitá organizovaná skupina, označen vládou Spojených států oficiálně za „teroristický“, tak obdobný čin, který spáchá jiná skupina, je označen za „protiteroristický“ či „sebeobranný“. Vzhledem k tomu, že toto slovo si natolik opanovalo veřejný diskurs, je možné se jeho užití vystříhat jen vzácně; skrytá ironie uvozovek je prostou připomínkou toho, že tento pojem vždy v sobě nese nevyřčený politický program a úhel pohledu.(2) Jean-Charles Brisard a Guillaume Dasquie, Forbidden Trut; U.S. – Taliban Secret Oil Diplomacy, Saudi Arabia, and the Failed Search for bin Laden (Thunder’s Mouth, 2002).

(3) Tamtéž, viz též: Greg Palast, The Best Democracy Money Can Buy: An Investigative Reporter Exposes the Truth about Globalization, Corporate Cons, and High Finance Fraudsters (Pluto, 2002).

Pokračování příště.
Reklamy

Napsat komentář

Filed under Ropný zlom (Peak Oil)

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s