Večírek skončil – Ropa, válka a osud průmyslových společností

Pozn. Následující text je úvodní kapitolou jedné ze stěžejních knih, pojednávajících o ropném zlomu, The Party’s Over – Oil, War and the Fate of Inudstrial Societies, jejímž autorem je Richard Heinberg. Kniha vyšla v roce 2003. F/M

Osvětlené siluety měst za noci bez života, klimatizace ochlazující místnosti prázdných hotelů v poušti a umělé osvětlení svítící uprostřed dne, na tom všem je cosi šíleného i obdivuhodného: bezmyšlenkovitý luxus bohaté civilizace, civilizace, která se i přesto obává spatřit, jak světla zhasínají, podobně jako se kdysi obával noci primitivní lovec.

Jean Baudrillard (1989)

Je zjevné, že osud světové lidské populace za všech okolností neoddělitelně souvisí s užíváním energetických zdrojů.

M. King Hubbert (1969)

Energii nelze nahradit. Celá stavba moderní společnosti stojí na energii. Energie není pouze „jedno z dalších zboží“, nýbrž podmínka každého zboží, základní faktor rovnocenný vzduchu, vodě a zemi.

E. F. Schumacher

Svět se přímo před našimi zraky mění – dramaticky, nevratně a nevyhnutelně. Změna, kterou spatřujeme, zasahuje větší měrou více lidí než všechny jiné změny, jakých kdy byli lidé svědky. Nenarážím tím na válku či případy terorismu, krach na burze či globální oteplování, nýbrž na daleko základnější skutečnosti, které terorismus, války, ekonomické výkyvy, globální oteplování a další řídí: na objev a vyčerpání fosilních energetických zdrojů.
Klíčové sdělení této knihy je, že industriální civilizace stojí na spotřebě energetických zdrojů, které jsou neodmyslitelně omezené co do množství, a že se tyto zdroje stanou vzácnými. Až se tak stane, zápolení o ty zbývající rozpoutá dramatické ekonomické a politické události, na jejichž konci nebude žádný z národů s to udržet industrialismus v takové podobě, v jaké jsme ho znali během 20. století.


Co přijde po industrialismu? Mohl by to být svět nižší spotřeby, s menší populací a sníženým tlakem na ekosystémy. Avšak cesta, jak se dostat odsud tam, nebude snadná, a to ani tehdy, když by si světoví vůdci osvojili rozumné a na spolupráci založené strategie – ke kterémužto kroku však prozatím prokázali jen velmi malou vůli. I přesto však konec industriální civilizace nemusí být koncem světa.
Toto sdělení, které je tolik v rozporu s ujištěními, jichž se nám denně dostává od politiků i jiných veřejně činných autorit, má natolik rozsáhlé důsledky, až se zdá být na první poslech absurdní. Ať už je tomu jakkoliv, doufám v následujících kapitolách ukázat:

– úplnou a naprostou závislost moderních industriálních společností na zdrojích energie z fosilních paliv, stejně jako nemožnost alternativních zdrojů plně nahradit koncentrovaný, výhodný zdroj energii, jejž fosilní paliva představují;

zranitelnost industriálních společností v závislosti na ekonomických a politických rozvratech, k nimž dochází v následku třeba i nepatrných snížení dostupnosti energetických zdrojů;
nevyhnutelnost vyčerpání fosilních paliv;
blízkost zlomu těžby fosilních paliv, v tom smyslu, že v brzké době bude každý další rok dostupných méně fosilních paliv a to bez ohledu na to, kolik dosud neprobádaných oblastí bude prozkoumáno a kolik nových vrtů bude uvedeno do provozu;
roli ropy v zahraniční politice Spojených Států, v terorismu a válčení a v geopolitice 21. století;
– a z těchto důvodů i naši společnou a nevyhnutelnou odpověď na přicházející zlom v těžbě ropy, která by byla prostoupena soucitem a rozumem tak, abychom krátkodobě minimalizovali lidské utrpení a z hlediska dlouhodobého umožnili budoucím generacím vytvořit udržitelné, materiálně nenáročné společnosti, které by potvrdily nejvyšší a nejlepší vlastnosti lidské přirozenosti.

*

K tématu energetických zdrojů mě přivedla má vášeň pro ekologii a desítky roků trvající snaha pochopit, co přivozuje změny lidských kultur – neboli pokus odpověď na otázku: Jaká je příčina toho, že určitá skupina lidí žije v klimatizovaných mrakodrapech a nakupuje v supermarketech, zatímco geneticky totožná skupina žije v chatrčích z kůry a sbírá divoké plody?
Problém je to složitý. Žádné jednoduché vysvětlení procesu kulturních změn není; důvody se okolnosti od okolností podstatně liší. Přesto však je v tomto procesu, jak se mnozí badatelé postupně shodli, jeden faktor, který je překvapivě trvalý – a tím je role energie.
K životu samotnému je zapotřebí energie. Potrava je uložená energie. Ekosystémy samy sebe organizují tak, aby energii užívaly co nejúčinněji. A lidské společnosti se v reakci na dostupné dodávky energie rozšiřují či zmenšují, vymýšlejí nové technologie či zůstávají beze změny. Když svoji pozornost zaměříte na energii, překonáte tak dlouhou cestu k pochopení jak ekologických systémů tak lidských sociálních systémů, včetně mnoha složitostí ekonomické a politické historie.
Když jsem si toto uvědomil, začal jsme svoji pozornost upínat na stávající energetickou situaci naší společnosti. Je zjevné, že jsme si zhruba během minulého století vytvořili takový způsob života, který je založen na těžbě a spotřebě fosilních energetických zdrojů ve velkých a zvětšujících se množstvích. Naše potravinové a dopravní systémy se staly naprosto závislými na rostoucích dodávkách ropy, uhlí a zemního plynu. Nadvláda nad těmito dodávkami tudíž může rozhodovat o zdraví ekonomiky a dokonce i o přežití národů. Poté jsem se snažil nalézt odpovědi na následující otázky: Kolik ropy nám ještě zbývá? A kolik uhlí, zemního plynu a uranu? Vyčerpáme někdy jejich zásoby? Kdy? Co by se v takovém případě stalo? Je možné se na to co nejlépe připravit? Umožní obnovitelné substituty – jakými jsou například větrná či sluneční energie – natrvalo zachovat industrialismus v jeho znatelné podobě?
Důležité otázky. Ovšem úvodní rychlé ohledání odpovědí, jež se nabízejí, se ukazuje být zmatečným a frustrujícím. Existují přinejmenším čtyři názorové okruhy, které vehementně pronášejí navzájem protichůdné soudy:
Nejhlasitější a nejsebevědomější hlas přísluší konvenčním ekonomům, hlásícím se k myšlence volného trhu, ti na energii pohlížejí pouze jako na jedno z mnoha zboží o určité ceně. Energetické zdroje jsou podobně jako jiné zboží předmětem tržních sil: krátkodobé nedostatky vedou ke zvýšení cen, čehož důsledkem je zvýšená výroba či objev substitutů. Tudíž čím více energie budeme spotřebovávat, tím více jí budeme mít! Laureát Nobelovy ceny za ekonomii Robert Solow šel až tak daleko, že nakonec tvrdil: „že svět se vskutku může obejít bez přírodních zdrojů.“ Ekonomové jako on pohlížejí na naši energetickou budoucnost jako na šťastnou a hojností oplývající. Pokud by došlo k energetické krizi, pak pouze k dočasné a „nedokonalostmi trhu“ coby důsledky vládních regulací zapříčiněné. Řešení by přišla prostřednictvím přirozené odpovědi trhu na cenové signály, to by však cenové bubliny a jiné podoby regulačních zásahů nesměly tyto signály zastírat.
Pronikavějším hlasem se ozývají ekologičtí aktivisté, kteří se obávají nahromadění skleníkových plynů v atmosféře a jiných podob uhlovodíkového znečištění vzduchu, vody a půdy. Převážná část ekologů a ekoaktivistů nemá o vysokých cenách energie a o vyčerpání zdrojů ropy ponětí; fosilní paliva, jak předpokládají, budou vyčerpána příliš pozdě na to, aby se tím zabránilo vážné ekologické škodě či globálnímu oteplování. Jejich poselství zní: V zájmu životního prostředí a prospěchu našich dětí a vnoučat šetřeme a přejděme na obnovitelné zdroje.
Ještě pronikavější je třetí společný hlas, který náleží neformální skupině nezávislých ropných geologů ve výslužbě. Tento hlas je ve veřejné debatě o energii natolik utlumený, že jsem o něm do doby, než jsem začal toto téma systematicky zkoumat, vůbec netušil. Ropní geologové vůči ekonomům, kteří redukují všechny zdroje na dolar a ceny a účinně tak zastírají skutečné a závažné fyzikální rozdíly, nepociťují nic jiného než opovržení. Názor ekonomů je podle ropných geologů naprostý a nebezpečný nesmysl. Ropa dojde. Navíc dojde mnohem dříve, než se domnívají ekonomové – a substituty nebude snadné najít. Ekologičtí aktivisté, kteří z většiny odhady ekonomů stran velikosti ropných zásob přijímají, mají podle ropných geologů dílem pravdu a dílem se mýlí: skutečně bychom měli přejít na obnovitelné alternativní zdroje, avšak vzhledem k tomu, že obnovitelné zdroje nejsou schopné úplně nahradit vlastnosti energie získávané z fosilních paliv a že jejich úplný vývoj potrvá desítky let, Zlatá Éra hojné energie z obnovitelných zdrojů zatím není ve hře. Pokud se chceme vyvarovat ekonomické a humanitární katastrofy, která bude doprovázet nastávající konec industrialismu, musíme společnost zapojit do prioritního programu opravdu radikálního šetření.
Poslední hlas je ten, na němž opravdu záleží: hlas politiků, kteří politická rozhodnutí v oblasti energetiky skutečně činí. Většina politiků se přiklání k názoru ekonomů, neboť jejich hojností oplývající sdělení je nejpříjemnější – konec konců žádný politik nechce být poslem špatných zpráv o tom, že náš energii hltavě polykající životní styl se chýlí ke svému konci. Na rozdíl od ekonomů však nemohou politikové bezprostřední ani plánovaná energetická omezení vysvětlit jednoduše jako dočasné potíže. Mají co do činění s plnozmocniteli – voliči –, kteří vyžadují dobré zprávy a rychlá řešení. Když jsou úředníci nuceni oznámit reálnost hrozící energetické krize, pak přirozeně tíhnou k tomu navrhovat řešení, která odpovídají jejich voličské základně a jejich politické filosofii. A mají tendenci obviňovat své politické protivníky. Zástupci levice obvykle dávají přednost cenovým limitům a státní podpoře poskytované plátcům s nízkým příjmem, obviňují vyděračské korporace za vysoké ceny energie a za výpadky v její dodávce. Zástupci politické pravice upřednostňují „volno-tržní“ řešení (jež často ve výsledku znamenají subvence poskatované ropným společnostem a energetickému průmyslu, který je v soukromém vlastnictví) a říkají, že nedostatky energie jsou způsobeny směrnicemi na ochranu životního prostředí, které společnostem zamezují provádět průzkumné práce a více těžit.

Sám jsem dlouho podporoval program rozvoje obnovitelných energetických alternativ, který obhajují ekoaktivisté. A v tento program – více než kdykoliv předtím – věřím i nadále. I přesto však jsem poté, co jsem prozkoumal dostupné údaje a vyzpovídal odborníky, dospěl k závěru, že z výše popsaných skupin nás pravděpodobně nejpřínosněji a nejvěcněji informují vysloužilí, nezávislí ropní geologové. Jejich názor postavený na dlouhočasém rozpětí se opírá o fyzikální skutečnosti. Zaslechnout jejich hlas je ovšem těžší, neboť, přestože disponují nezpochybnitelnou odborností, neexistují žádné vlivné instituce, které by jim jejich poselství pomáhaly šířit. Čtenářům této knihy budu přednostně představovat mínění geologů.

*

Jak by už z názvu knihy mělo být zjevné, rozhodl jsem se položit důraz na špatné zprávy, které říkají, že se blíží první etapa energetické krize, kterou nebude snadné vyřešit a která výrazně a trvale ovlivní způsob našeho žití. Sdělím vám však i dobré zprávy: je možné, že v post-ropném světě lidstvo objeví životní způsob, který bude více psychologicky naplňující stejně jako ekologicky udržitelnější než ten, který jsme poznali za doby industriální. Leč dobré zprávy se do té doby, dokud nejprve nebudeme ochotni naslouchat a přijmout zprávy špatné, nikdy nevyplní.
Mnohé knihy, jež vyšly během několika minulých desetiletí, na nás prosebně naléhaly, abychom z rozličných důvodů snížili spotřebu neobnovitelných zdrojů energie: aby se tak zmírnil skleníkový efekt a znečištění životního prostředí, aby poukázaly na ničení místních společenství a kultur, či aby chránily fyzické i duševní zdraví lidí. Tato kniha však, třebaže s těmito recepty souhlasím, dalším takovým receptem není. Až dosud mělo lidstvo co se užívání fosilních paliv týče alespoň teoreticky na výběr – buď spotřebovávat neustále více a dopustit dalekosáhlé následky anebo šetřit a zříci se tak zisků a průmyslového růstu. Tím chci říci, že se chystáme vstoupit do nové éry, v níž bude mít lidstvo každým rokem k dispozici bez ohledu na jeho rozhodnutí a vynaložené úsilí čím dál méně energie. To jedinné důležité, o čem budeme moci rozhodovat, bude, jak se s tímto novým režimem vypořádáme. Toto rozhodnutí – nikoliv zda, ale jak snížit spotřebu energie a jak přejít na alternativní obnovitelné zdroje – bude mít vážné etické a politické důsledky. Pokud budeme i nadále žít v pomýleném domnění, že máme nárok na nevyčerpatelnou energii a že, když je jí zničehonic méně, musí to být kvůli tomu, že ji „oni“ (Arabové, Venezuelané, Kanaďané, environmentalisti, ropné společnosti, politici, záleží na vaší volbě) zadržují, nebudeme v pozici, jež by nám umožňovala skrze tyto rychlé kulturní změny proplouvat moudře.
Průmyslové společnosti vzkvétaly po zhruba 150 let, užíváním fosilních paliv vybudovaly rozsáhlé obchodní říše, podněcovaly vynalézání nových velkolepých technologií a zajišťovaly prostředky pro blahobytný a rychle se měnící životní způsob. Je to jako kdyby část lidského pokolení byla znenadání obdařena nečekaným bohatstvím a rozhodla se tento majetek utratit uspořádáním rozhazovačného večírku. Večírek něco stál a neobešel se bez nespokojenců. Čas od času se tu odtud tu odjinud ozval osamělý hlas dožadující se, aby oslavující večírek ztišili či úplně ukončili. Ti tomu však nevěnovali žádnou pozornost. Ovšem brzy z večírku zůstane pouze slábnoucí paměť, – ne snad proto, že by se někdo z oslavujících rozhodl vzít v potaz hlas volající po zmírnění, ale kvůli tomu, že dojde jídlo a víno a dostaví se tvrdá realita nového dne.

*

Zde je stručný přehled obsahu knihy:
První kapitola je obecným pojednáním o energii v přírodě a lidských společnostech. Pochopíme v ní, nakolik stěžejní roli v minulosti energie hrála a proč bude utvářet osudy národů i v blížících se dekádách. V této kapitole budeme za doprovodu energie coby našeho cestovního průvodce v krátkosti putovat po polích ekologie, kulturní antropologie a historie.
Druhá kapitola se ubírá po stopách dějin průmyslové éry – dějinného období levné energie – od prvního použití uhlí Evropany ve 12. století po zázraky 20. století ropu a elektřinu a kaskádovitou záplavu vynálezy a zařízeními.
Kapitola třetí je v mnoha ohledech informačním jádrem knihy. Naučíme se v ní, jak určovat ropné zásoby a jak posuzovat odhady stávajících zásob a tempa těžby. Mnoho čtenářů možná informace z této kapitoly shledá jako neznámé a znepokojující, neboť jsou v rozporu s tím, co často slýcháme od ekonomů a politiků. Mimo jiné budeme zkoumat otázku: Proč se odhady ropných zásob nezávislých geologů tolik liší od odhadů vládních agentur jakou je například US Geological Survey (Geologický výzkum Spojených Států)?
Kapitola čtvrtá zkoumá dostupné alternativy k ropě: od uhlí a zemního plynu po solární, větrnou a vodní energii, včetně studené fúze a „okrajových“ vynálezů na volnou energii.
Kapitola pátá pojednává o významu a důsledcích blížícího se zlomu v produkci fosilních paliv. Budeme hledat spojitosti mezi závislostí na ropě, světovým systémem produkce potravin a globální ekonomikou. Budeme také zkoumat globální strategické soutěžení o ubývající ropné zásoby a pokusy predikovat, v kterých bodech by mohlo dojít k rozpoutání válek o zdroje.
Závěrečná šestá kapitola se zabývá velmi důležitou otázkou: Co můžeme učinit? – jednotlivě, jako pospolitosti, jako národ a na světové úrovni. V této kapitole budeme zkoumat řešení, od jednoduchých opatření, která může přijmout každý z nás, po politická doporučení určená světovým vedoucím osobnostem. Jak ještě uvidíme, lidstvo se bude muset rozhodnout, zda na nedostatky zdrojů odpoví vyostřenějším soutěžením či v duchu vzájemné spolupráce. Před tímto rozhodnutím budeme stát na všech úrovních společnosti – od rodiny a sousedství po globální arénu národů a kultur.

Překlad jsem původně zveřejnil zde: http://www.energybulletin.cz/?q=clanek/vecirek-skoncil

Reklamy

1 komentář

Filed under Ropný zlom (Peak Oil)

One response to “Večírek skončil – Ropa, válka a osud průmyslových společností

  1. ahoj došel jsem ke stejným závěrům .. soucit a minimalizace utrpení.. co se týče budoucnosti jsem pro globální spolupráci…globálně komunitní společnost zemědělců … v podsatě komunismust

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s