Pozoruhodný příspěvek k hospodářské krizi

BABYLON – Překlad V. Meziřického (který by ovšem zasluhoval řádného redaktorského zásahu – špatný slovosled, chybějící interpunkce ještě přidávají na nesrozumitelnosti již tak svou náročností poměrně nesrozumitelného textu)  pozoruhodné stati německého teoretika kultury Hartmuta Böhmea Proč je hospodářská krize krizí moderny přinesl poslední Babylon. Zde z něj cituji něco ukázkových pasů, celou stať si je možno stáhnout a přečíst zde, na straně 7.

————————————————————————————————————————————

Možná se zásoby západní kultury vyčerpaly. Motor pokroku a odrůzňování se zdají být opotřebované. Myšlenková prázdnota, odcizení a sebeodcizení, ztráta tradic, „smrákání“ (Joseph Conrad) jsou hesla moderny od roku 1900. Sice všechno běží dál na vysoké úrovni, ale zdá se, že už nenabízí žádné podstatné cíle, nýbrž jde o to zvládat krize, vyhýbat se neúspěchům, řešit konflikty, vydělávat peníze a tak nějak se bavit (pokud se to vše zatím daří). Je to stav latentní melancholie, skrytého nihilismu ne pouze zoufalců, ale také činorodých nositelů rozhodování a atraktivních elit, kteří se pravidelně mýlí. Snad abdikace, v každém případě drolící se ambivalence při současně nespoutané dynamice ekonomické konkurence. Lze vidět podivnou únavu schopnosti rozhodovat uprostřed historicky extrémní úrovně potenciality. To se zdálo být příležitostí pro ekonomické hazardéry, pro něž morální měřítka a vlastní hodnota kultury platí málo víc než bělásek zelný, jak to jednou vyjádřil Gotfried Benn. Proč ne autodafé hospodářství ? Proč dál nezesílit slabomyslnost hodin zábavy? Proč nespotřebovat zdroje těch, co jdou po nás ? Cynismus – a to byl dřív smrtelný hřích lenosti, studeného srdce a lhostejnosti – vůči tichému utrpení hladovějících tohoto světa se dá dál zvyšovat.“

„Carl von Clausewitz , který si tváři v tvář nevypočitatelným okolnostem války a ohromujícím novotám Napoleonových tažení na velkém „válečném jevišti“ kladl stejné otázky, napsal své manželce Marii von Brühl 5.října 1807: „Nejvznešenější díla měšťanského stavu, ať by žila a působila po kolik staletí, v sobě obsahují princip vlastního zničení“. Zařízení, která mají zajišťovat trvalost a jistotu, nesou nejen znamení, ne , nesou „princip“ zkázy v sobě. Tak Clausewitz závazně uchopil paradoxii moderny, s jejímiž konsekvencemi jsme konfrontováni dnes jako by to bylo poprvé. Ve skutečnosti už po dvě stě let je zřejmé , že velkolepý rozvoj výroby, v jehož důsledku byly dostupné i systémové jistoty – právní řád, sociální stát, záruky zaměstnanosti, individuální zisk, sociální mír – má svou druhou stránku stejně grandiózní destrukce.“

„Od osvícenství patří k sebepochopení moderních společností, že racionalizace světa generuje moudrosti, jež mají stabilizovat řády lidského životního cyklu, přírody, států a společnosti. Kognitivní řády vládních režimů, jež pohánějí transformaci tradičních ve funkčně diferencované společnosti zvýšily však nejen úroveň vnitřních a mezistátních bezpečnostních systémů, ale i kontingenci. Tato kontingence se teprve pomalu rozpoznala (!) jako nezadržitelná podmínka modernizace. Kontingence znamená, že strach z nebezpečí, katastrof a neštěstí, biografie a životní formy, úspěch a spokojenost už neohraničují nezměnitelné řády. Tato neohraničenost – Georg Lukács ji nazývá „transcendentální bezdomovectví“ („transcendentale Obdachlosigkeit“), Anthony Giddens hovoří o „ztrátě místa k spánku“ ( Entbettung) – platí s neúprosnou důsledností. Ve svých důsledcích to pro stát a společnost znamenalo, ale také pro jednotlivce obrovské přetížení. Moderní společnosti musí stavět svou identitu na permanentní a riskantní změně, na pohybu, ničení a růstu. Nejistota je předpokladem vývoje. Ale tlak inovace v kombinaci s detradicionalizací znamená pro stále víc lidí jen stres a bolest. Tak se probouzí z tohoto modernizačního modu riskantního myšlení o možnostech rostoucí poptávka po specifických formách, jež by umožnily zmocnit se těchto znejisťujících procesů.

Rizikový managment

V moderně zabudovaná bezpečnostní zařízení generují pocit, že život už není zakotven v náboženském sebeuvědomění, ale v racionalizovaných, ekonomicky vykalkulovaných zárukách. Ty se ovšem kumulují s vědomím náhodnosti vlastního jednání a nespolehlivosti státních institucí: namísto náboženských záruk spásy nastupuje rizikový management, který stát vyvinul pro společnost i občana podle svého životního skriptu (pojetí života).Právě tyto strategie a přísliby se dnes hroutí. To vede k odcizující diagnóze: moderna zakládá prodloužení rozsahu možností natrvalo, zatímco mentality k souladu s tím nedorostly. Pod zorným úhlem mizících a zmizelých možností, které často ještě jen straší, se šíří nedůvěřivé, nevěřící a depresívní nálady.To je vertigo – moderna, jíž se zároveň účastníme.“

Reklamy

Napsat komentář

Filed under Bonum communae et societae, Přejato

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s