Počátek konce aneb Nesnadný úděl paradoxu

Po bezmála několika ročních zvažováních, vždy končících zamítavým rozhodnutím, jsem nakonec dospěl k rozhodnutí, že založit vlastní pomyslně virtuální prostor, v němž bych shromažďoval, kupil, spájel a jinak spojoval „svá“ témata, bude, jak pro mne, tak snad i pro těch pár, kteří se k němu, ať už mým či jiným přičiněním, dopídí, tím nejpříhodnějším a nejpřínosnějším krokem, jak se pokoušet a zasazovat o křížení našich vlastních s pathosem na rtech řečeno životních cest. Nezbývá než si přát, aby tomu tak bylo.

Na počátek snad drobná poznámka k titulku, který jsem zvolil. Předně anglický novotvar chessnut přehnaně řečeno symbolizuje tolik, že svět bloggerů je pevně svázán s anglikanizujícími tendencemi; to samo o sobě znamená v mnoha ohledech mnohé, zde tím především poukazuji na dopad na češtinu, ale rozhodně za tím nehledejte cosi na způsob národoveckých či vlasteneckých výkřiků.Spokojím se s tímto čirým odhalením a přiznáním si situace, vůči čemuž se možno vymezovat péčí o jazyk, jeho zdárným pěstěním. Spojením „chess“ – značící šachy ale též trám či fošnu – a „nut“ – (mimo jiné a předně) ořech či jádro – poukazuji na základní zátisk a náboj tohoto blogu, na hledání spojitostí, růzností, styčných bodů a spojnic mezi „přirozeným“ a „umělým“, mezi přírodním a kulturním, přičemž hned takto z počátečního zkraje dlužno poznamenat, že tato slova nejsou než schémata, způsoby uchopování světa. Popřípadě, že přirozenost, přírody, natura, fysis je původu božského a tento dlužno respektovat. Konečně slovo „příštipkář“ má poukazovat k míře, dávkování a hloubce, kterými se budou pohříchu a patrně zvětšiny zde zveřejňované příspěvky vyznačovat. Za poslední poměrně dlouhý čas jsem v mnoha oblastech lidské činnost svědkem, nakolik mi přísluší toto posuzovat, namnoze se rozmáhající fušeřiny – základními řemeslnickými pracemi počínaje a expertními výkony konče. Nedokážu říci, nakolik by bylo lze tento můj čirý dojem zobecnit a vztáhnout jej na společnost „jako celek“; takové ambice však ani nemám, neboť ostatně zde zamýšlím předestírat své s oním společenským povětšinou přítomným pouze v pozadí, v dáli, na straně. Ovšem skutečnost, že ona v mnoha směrech se rozmáhající fušeřina na mne doléhá v takové míře, že jsem pojal úmysl alespoň nepatrným dílem s tímto pohnout, mi přijde být příznačné a svým způsobem též varovná. Přičemž tato skutečnost není než o mé osobě vypovídající. Potud bych co příštipkář kýžil být obeznámenější, méně unáhlenou, kritičtější, obeztřetnější, střízlivější a zdatnější variantou mnohému z toho, co sleduji ve svém okolí jakožto několikanásobně spařený odvar téhož. Co je důležité, budu tak činit povětšinou nikoliv s poukazem na své, nýbrž s odkazem na jiné, kovanější, fortelnější, znalejší. Příštipkář tedy nemá být než malým pokusem o velikost, či poukazem k ní, v atmosféře doby, která se nezdráhá holedbat chvástavou velikostí, přitom však mnohdy nesahá ani po paty jiným, kterými ve skrytu duše pohrdá, neboť o nich ostatně ani nikdy neslyšela. Jak by také mohla, když o ně nikdy neprojevila zájem, nikdy se po nich nepídila, neboť je ostatně přesvědčena, že si vystačí sama se sebou a s houfy svých vždy a za každou cenu věrných přitakavačů a podržtašků. Přičemž konečné soudy a „konečná řešení“ otázek nechávám na případných čitatelích.

A táže-li se kdo po náplni a obsahu příspěvků, pak vězte, že budou rozmanité. Povětšinou se budou týkat literatury, jazyka, filosofie, náboženstvík, vědy, krajiny, ropného zlomu, snad možná též tzv. výtvarného umění, ekonomie, a kdo ví čeho všeho se fušeřina chopí. A především pak neodlučných vztahů mezi všemi těmito oblastmi.

Jakási předsevzetí

– nerad bych se tak říkajíc vypisoval;

– nerad bych přinášel prefabrikované monolity, tj. za každou cenu logicky konzistenstní či jinak sourodé příspěvky, daleko spíše mi jde o “jiný pohled na věc” či “různočtení” jinak monolitního;

– příspěvky se budu snažit řadit do kategorií, hojná bude patrně sbírka citací druhých;

– předchozí předsevzetí nemusí platit vždy, pročež nezbývá čtenáře než odkázat jej k bedlivému čtení a co možná citlivému rozšlivání.

Nezanedbatelné varovná poznámka

– je možné (tedy nikoliv nutné), že příspěvky zde publikované budou obsahovat jistou dávku, příchuť, podtón (sebe)ironie; případný čtenář nechť se považuje za varovaného a netroufá si v takových případech stěžovat.

Pochopitelný počátek konce

Že je tento počátek též pochopitelným počátkem konce, o němž se můžeme, pokud nám to vůbec stojí za to, tak možná dohadovat, kdy přijde, považuji za snad možná i zbytečné vyslovení základní povahy světa: v němž vše vzniká jako zanikavé.

V hlaholu životní slavnosti myšlenka na smrt zdá se nám cizí, jako by nepatřila k soustavě našeho myšlení. Horečné barvy iluze oslepují zraky a nedávají nám dohlédnout k cíli všech našich pozemských cest. Intuice o věčnosti života sálá z krásy věcí, zdá se nám, že stojíme v čase, zatámco kolem nás hraje oslňující divadlo života. Ale najednou, uprostřed cesty, po níž jsme tisíckrát šli ve svých myšlenkách obrácených k věcem této země, udeří do naší bytosti úžasná jistota, že jdeme vstříc své vlastní smrti. – Otokar Březina

Reklamy

1 komentář

Filed under Všehršel

One response to “Počátek konce aneb Nesnadný úděl paradoxu

  1. Pingback: Kdo byl/je příštipkář? « Česnát Příštipkář

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s